Ledčický příležitostný sbor

Umění tu není proto, aby osladilo chvíle našeho volna a dávalo své tvůrčí potvrzení našemu vkusu.
Umění je tu proto, aby narušovalo zvyky, návyky a zlozvyky našich smyslů. A jejich lenost.
Miroslav Horníček

VÁNOČNÍ KONCERT 2019

JARNÍ KONCERT 2019

 

VÁNOČNÍ KONCERT 2018

 

JARNÍ KONCERT 2018

 

VÁNOČNÍ KONCERT 2017

 

JARNÍ KONCERT 2017

 

VÁNOČNÍ KONCERT 2016

 

JARNÍ KONCERT 2016 (autor videa: Petr Hudec)

 

VÁNOČNÍ KONCERT 2015

 

JARNÍ KONCERT 2015

 

Máte-li rádi sborový zpěv, hudbu, dobrou partu a černou barvu,
pak jste na správném místě - vítá vás Ledčický příležitostný sbor.

O sboru
"Smíšený " Ledčický příležitostný sbor byl "oficiálně" založen v říjnu 2008. První veřejné vystoupení se uskutečnilo 14.12. 2008, a to v kostele sv. Václava v Ledčicích. Provedena byla Česká mše vánoční.
Základ Ledčického příležitostného sboru tvoří místní zpěváci různých profesí, kteří mají většinou základní (nebo nulové) hudební vzdělání. Avšak spojuje je láska k hudbě, chuť něčemu se učit, objevovat nové a radost a požitek z povedené interpretace. To není málo.
Překrásný pocit je, když se zkouší nová skladba. Není to k poslouchání, vypadá to strašně složitě a nenaučitelně. Po nějakém čase je zpěv najednou uvolněný, prožitý a poslouchatelný. Následná radost ze společné "tvorby", která má smysl a daří se, je potom těžko popsatelná.
Sbor provádí většinu skladeb s instrumentálním doprovodem a velmi rád spolupracuje s milými, stejně "naladěnými" profesionály i amatéry. Sem tam se "pokouší" i o skladby a cappella, které jsou technicky i interpretačně náročnější.
Ledčický příležitostný sbor pořádá pouze společná vystoupení. Na samostatný koncert ještě nemá dostatek zkušeností, repertoáru a "drzosti". Během let Ledčický příležitostný sbor zpíval na koncertech následující repertoár:

Česká mše vánoční Jakub Jan Ryba
Truvérská mše Petr Eben
Loutna česká Adam Michna z Otradovic
Signore delle cime G.de Marzi
Magnificat Jan Sixt z Lerchenfelsu
Otvírání studánek Bohuslav Martinů
Voro Ivanitski estonská lidová
Carmina Fortune plango Carl Orff
Fortune Plango Vulnera Carl Orff
Were die werlt Carl Orff
Vyběhla bříza běličká Antonín Dvořák
Napadly písně Antonín Dvořák
Missa rotna Bener Peder Holbech
Alleluia Gordon Young
Tři české středověké písně Jaroslav Dostalík
Gloria Patri Emil Hradecký
Santo argentinská vánoční píseň
Tebje pajom Dmitrij Bortnjanski
Ever smiling libetry Jens Johansen, Erling Kullberg
Panis Angelicus César Franck
O svatém Václavu Adam Michna z Otradovic
Ave verum corpus Wolfgagng Amadeus Mozart 
Laudate Dominum Wolfgagng Amadeus Mozart
Korunovační mše C dur Wolfgagng Amadeus Mozart
Chorál Svatý Václave

O sbormistryni
Barbora Hanslianová, (24. 4. 1982) vystudovala hudební výchovu a sólový zpěv pro střední školy na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a Konzervatoř v Plzni. Jako sopranistka účinkuje v profesionálních tělesech v Praze, kde zpívá sborové i sólové party. Je členkou vokálního ansámblu Gregis Caprarum. I profesně je Báře hudba velmi blízko. Věnuje se oboru "Středoškolské pěvecké sbory" v Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu (příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky). Má tu na starost přehlídky a festivaly středoškolských sborů, inspirativní semináře pro sbormistry a mnohé další.
K hudbě jí přivedlo rodinné intelektuální zázemí - otec, PhDr. Jan Novotný, vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a matka, PhDr. Věra Novotná, historička, má k hudbě velmi blízko. 
Barbora má velké muzikantské srdce. Zpívá tak, jak to moc lidí neumí. Ale zároveň nejde jen za svým úspěchem a prospěchem. Všude kolem je vidět, kolik energie a času lidé věnují svým kariérám, ale málokterý z nich obětuje alespoň trochu toho snažení druhým. Bára ve svém aktivním životě a minimálním volnu "trénuje" naprosté amatéry. Dbá na pečlivou artikulaci svých "svěřenců", na správný dech, na dobře posazený hlas, přirozený tok melodie, na různé dynamické odstíny a mnohé další. Takže lze jen doufat, že ledčičtí zpěváci ve svém sboru budou pod Bářiným milým a trpělivým vedením dál vyzrávat a v budoucnu možná ještě více překvapí.

Nahrávky
Truvérská mše
Česká mše vánoční: Kyrie
Gloria
Graduale
Credo
Offertorium
Sanctus
Benedictus
Agnus
Finale

Nepřehlédněte
Ledčický příležitostný sbor rád přivítá zpěváky všech hlasových skupin.
Co můžete čekat: - partu, společenskou zábavu
                              - repertoár od renesance po současnost
Co očekáváme: - váš zájem o zpěv
                           - smysl pro pospolitost

Protože Ledčický příležitostný sbor zajímají názory, náměty a ohlasy na jeho vystoupení, lze napsat své dojmy na adresu obec@ledcice.cz .

O prvním veřejném vystoupení Ledčického příležitostného sboru
O stříbrnou neděli 14. prosince 2008 se kostel svatého Václava v Ledčicích zaplnil do posledního místečka. Desítky místních i „přespolních“ posluchačů si přišly poslechnout Rybovu Českou mši vánoční, kterou nastudoval „Ledčický příležitostný instrumentální a pěvecký sbor“ složený z pražských profesionálů a místních nadšenců. Vystoupení vedené charismatickým dirigentem Jakubem Kydlíčkem všem přítomným připravilo hluboký, nezapomenutelný zážitek a sklidilo zaslouženě obrovský úspěch. Sólové party zpívali: Barbora Novotná – soprán, Gabriela Kuchařová – alt, Zdeněk Čermák – bas, Jan Němeček – tenor.
Všichni účinkující do svého zpěvu vložili nejen obrovský kus práce, nadšení pro hudbu, ale především svá srdce. Na výkonu to také bylo znát. Odměnou jim byl bouřlivý potlesk, který nebral konce. Na zdárném průběhu slavnostního odpoledne mělo velkou zásluhu i mluvené slovo ledčického rodáka Miroslava Krále, dnes pražského scénografa a dramaturga.

 

HEJ, MISTŘE!
Věřte, nebo ne, bývaly doby, kdy se v třídní knize (tehdy se jí říkalo školní deník) objevovaly takovéto zápisy:

25. 7. – Děti měly volno, protože byl učitelův svátek
13.10. – Žáku Františku Fialovi, který chtěl jít do školy, rodiče v tom zabránili, marně je prosil o dovolení.

Ne, to nejsou výňatky z Barona Prášila, ale poznámky učitele Jakuba Jana Ryby, který se v malé rožmitálské jednotřídce trpělivě snažil vštípit dětem „trivium“ – tedy psaní, čtení a počty s trochou vlastivědy, dějepisu, sadařství i náboženství. Na přelomu 18. a 19. století stávala škola jen tam, kde byl kostel, takže učitel Ryba zde měl také své povinnosti. Jakub Jan Ryba ( 26.10. 1765 - 8.4. 1815 ) ale nebyl jen tak obyčejný učitel. Chtěl své žáky naučit o něco víc, než kolik předpisovaly tehdejší chabé osnovy. Proto tolik uvítal osvícenské myšlenky, jež z Francie pomalu, ale jistě, pronikaly i na český venkov. A proto měl radost i z nového Všeobecného školního řádu, vyhlášeného 6. prosince 1774 císařovnou Marií Terezií. Ten totiž alespoň částečně vycházel ze snahy po vzdělání ducha a ospravedlnil i některá jeho počínání, nad nimiž prostí venkované kroutili hlavou. Vždyť považte, ten podivínský chlapík nechal pěkně vydrhnout školní světnice, předčítal dětem české knihy, dbal na to, aby se myly, zavedl hodiny zpěvu, kde se zpívaly nikoli německé, ale české písně!
Jakub Jan Ryba měl stejně blízko k dětem jako k hudbě. Ostatně, tenkrát bývali kantoři dobrými zpěváky a hudebníky. I učitel Ryba řídil kostelní sbor, hrál na varhany, učil nadané děti zpěvu a hře na nástroje. Kromě toho komponoval vlastní skladby. A uměl to krásně! Tak krásně, že od roku 1796 dodnes nerozlučně patří k našim vánocům jeho Česká mše vánoční Missa solemnis pastoralis in A. Má český text, protože J.J.Ryba byl toho názoru, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající ani poslouchající“. Když zvučný pastýřův hlas zavelí: „Hej, mistře, vstaň bystře...“ a pak se rozezní klarinet, flétna, lesní roh, housle a viola, a taky basa, varhany a tympány a tahle pěkná muzika vyprovází pastýře Ferdu, Josku a Tomáše do Betléma, je nám všem nezvykle hezky. Protože posloucháme prostý lidový příběh plný naděje, lásky a oslavy právě zrozeného života. Vždyť jej skládal pan učitel, který měl nesmírně rád děti, ale i český jazyk a české tradice.
Autor zřejmě netušil, že vdechl život dílu vskutku mimořádnému.Dodnes Česká mše vánoční doprovází oslavy nejkrásnějších svátků v roce.
Přesto, že jeho dílo je plné radosti, citu a krásy, osud Jakuba Jana Ryby byl tragický. Obvykle se o něm dočítáme jako o velkém českém skladateli, spisovateli, vlastenci a osvíceném kantorovi i průkopníku nových myšlenek ve školství, ale též v hudbě. Zároveň to byl muž, který svým vzděláním, rozhledem a talentem daleko převyšoval své okolí, s nímž se často pro svůj přímý a nepoddajný charakter dostával do konfliktu. Uštván věčnými spory s rožmitálským panstvem i vleklými depresemi dobrovolně v dubnu roku 1815 odešel ze světa. Naštěstí jeho učitelský pomocník se postaral o vdovu Annu a sedm osiřelých dětí.
V neposvěcené půdě za hřbitovní zdí čekaly jeho ostatky plných čtyřicet let, než směly být pochovány na důstojnější místo.

HEJ, MISTŘE!

Hej, mistře, vstaň bystře! Shlédni na jasnost, nebes na švarnost. Krásu uhlídáš v tento noční čas. Hvězdy jsou dnes krásnější, obloha je jasnější, měsíc krásně plápolá, světlý je sad, obora, denice již vychází, z hájů volá zvěř, cvrlikáním přelibým ptáčků zvučí keř, rozlíhá se les.

Slyšíš za horou tam hluk, moldánkový jemný zvuk? Ejhle, slyšíš? Mistře, slyšíš? Dudlování, libé hraní, jak to zvučí, krásně hlučí? Honem vstaň, mistře, prohlédni bystře!

 

Ledčický příležitostný sbor v tisku